Média, nemoznost jejich prekladu

Text této publikace "Média, nemoznost jejich prekladu" zkoumá, co jsou procesy symbolizace, tj. vyjadrování a sdílení idejí, myslenek ci predstav prostrednictvím vnímané veci, "smyslového obsahu" (Cassirer, 1996). Analyzuje zpusoby medializace na vybraných dílech soucasných autoru umelecké scény: Markus Huemer, Eberhard Havekost, Richard Deacon, Michal Rataj, Jindrich Zeithamml. Zabývá se zpusoby medializace ve vizuálním a cástecne i hudebním oboru. Sleduje utvárení nového významu díla pri soubehu ruzných mediálních strategií, kde symbolický systém slov, obsazený casto v názvu díla, hraje svou podstatnou roli. Jiz z jeho vlivnosti muzeme usuzovat na podstatnou vlastnost médií: jazyk není pasivní forma. Jazyk jako kazdá struktura tvorí. Myslíme jazykem, nelze bez nej. Jazyk a jeho systém se projektují do myslení a mení ho. Svet by bez jazyka neexistoval takový, jako s ním. Nabízí se otázky: malír myslí malbou? Hudebník myslí stupnicí D dur? Text resí, jak vzniká materiálová metafora. Publikace tematizuje medialitu a je urcena odborné verejnosti, studentum tvurcích disciplín, ale také kurátorum ci ucitelum, kterí díla interpretují. Je téz urcena zájemcum o obor umení.