Debutový román autorky Kim Jee-Hye.
Staňte se součástí poklidného světa, kde lidé i knihy mají čas být opravdu přítomní.
Představte si místo, kde můžete na chvíli odložit všechny svoje starosti. Místo, kde se usadíte do pohodlného křesla a otevřete knihu. K tomu si objednáte voňavou kávu a zvenku slyšíte jen tiché šumění přírody. Takové místo nabízí Kim Jee-Hye ve svém debutovém románu Soyangri Book Kitchen – příběhu, který není ani tak o ději, jako spíš o atmosféře a prostoru, kde si člověk může dovolit zvolnit.
Hlavní hrdinka Yoojin se rozhodne opustit hektický Soul a vydá se do malé vesnice Soyangri. Právě tam si otevře penzion, kavárnu a knihkupectví v jednom – vytvoří prostor, kde se lidé mohou zastavit, odpočinout si a někdy i poprvé po dlouhé době nadechnout. Yoojin tu není jen hostitelkou, ale i posluchačkou, která dává lidem možnost říct nahlas to, co je tíží.
Do kavárny přicházejí nejrůznější postavy. Někdo se učí vyrovnat s nemocí, jiný stojí na životní křižovatce, další se cítí ztracený, protože se jeho sny nenaplnily. Každý nese své břemeno, ale všichni mají jedno společné: hledají místo, kde mohou být sami sebou. Přesně to jim Soyangri poskytuje – bezpečný prostor bez přetvářky.
Kim Jee-Hye nevypráví dramatické příběhy plné zvratů. Soustředí se na drobné okamžiky, které by se jinde snadno ztratily – rozhovory u čaje, tichá gesta, úsměvy, drobné pozornosti. Zdánlivé maličkosti se mění v momenty, které mají skutečnou sílu. Jazyk autorky je přitom plný smyslových detailů: při popisu kávy skoro cítíte vůni čerstvě namletých zrn, při líčení svítání se vám před očima objeví první paprsky nad horami. Čtenář se tak snadno stane součástí rytmu vesnické idyly.
Velkou roli hrají i roční období. Jaro přináší svěží naději a nové začátky, léto radost z maličkostí a nových setkání, podzim bilancování a sklizeň a nakonec zima – ta nese melancholii a bolestné vzpomínky, ale i tichou krásu. Čtyři období tvoří víc než kulisu – ovlivňují nálady postav i způsob, jakým protagonisté své příběhy prožívají.
Zajímavým motivem jsou samotné knihy. Nejedná se pouze o dekorace, které dodávají kavárně útulnost. Často se pro postavy stávají průvodcem nebo oporou – pomáhají jim najít nový pohled na svět, překonat trápení, někdy i najít odvahu změnit vlastní život. Čtenář má možnost získat inspiraci spolu s nimi – třeba si zapsat titul, který někdo v příběhu čte, nebo se zaposlouchat do hudby, která v kavárně hraje. Román díky podobným drobnostem vystupuje ze stránek knihy a vy ho můžete prožívat spolu s hrdiny.
Není náhodou, že se kniha řadí k žánru healing literature – tedy literatury, která nenabízí napětí ani akci, ale pocit bezpečí a možnost znovu nabrat dech. Na někoho může působit příliš klidně, možná až monotónně. Ale pokud se necháte unést rytmem, jakým plyne, odmění vás atmosférou, která pohladí a připomene, že i maličkosti stojí za vaši pozornost.
Sama jsem měla při čtení pocit, že jsem na chvíli byla součástí poklidného světa, kde lidé i knihy mají čas být opravdu přítomní. Cítila jsem vůni rozkvetlých švestek, slyšela šumění větru v korunách stromů a pozorovala jemné paprsky slunce, jak prosvítají mezi větvemi. Bylo to, jako bych kráčela po vesnici, kde každá maličkost – zpěv ptáků, vůně čerstvě upečeného chleba, prach dosedající na hřbety knih – má svůj význam.
Není to jen příběh, který by končil tečkou, ale spíš jemnou ozvěnou – jako rozhovor s někým, kdo vás beze slov chápe. Přinesla mi pocit, že i obyčejné chvíle mohou mít kouzlo, a ten klid a lehkost, které jsem při čtení cítila, se mnou zůstaly ještě dlouho po poslední stránce.