Osobní příběh o přechodu z monogamního vztahu k polyamorii.
Intimní memoárová zpověď bez přetvářky.
Co znamená žít v otevřeném manželství a jak takový vztah funguje?
Memoáry obvykle nejsou můj šálek kávy, nicméně tento mě hned od prvních stránek zaujal už jen tím, jak otevřeně a bez okolků autorka Deepa Paul popisuje své vlastní zkušenosti s konceptem otevřeného manželství. Téma, které mnohé provokuje nebo přinejmenším vyvolává otázky, podává autorka upřímně a lidsky, místy s až nečekanou něhou. A nejspíš právě proto, že odlišný způsob života vždy vzbuzuje jistou zvídavost, je kniha rozdělená do kapitol, které zahajují otázky typu: „Čí to byl nápad?“, „Jaká máte pravidla?“, „Žárlíte na sebe někdy?“, „Co když se do někoho zamilujete?“ A Deepa na všechny poctivě a bez cenzury odpovídá.
“An open marriage is not a magic wand that disappears the past, nor a free pass that excuses problematic behaviour. It cannot bridge fundamental divides or save a dying love. It is a new way of thinking, communicating, being and loving that requires a strong relationship to take it on, the way only climbers at the peak of their physical and mental fitness attempt to reach the summit of Mount Everest.”
Na stránkách knihy autorka popisuje vývoj vztahu se svým manželem od prvního setkání v jejich domovině – na Filipínách –, až po současný život v Evropě. Oba pochází ze silně nábožensky založeného národa, který je jedním z mála, kde například není povolen rozvod. Tradiční soužití muže a ženy je tu pevně ukotveno. Kulturní šok poté, co se společně přestěhují do mravně uvolněného Amsterdamu, je proto veliký. Po narození dcery, kdy Deepa získá více času se rozkoukat, si začíná čím dál více uvědomovat své možnosti (kdo by čekal, že existuje tolik seznamovacích aplikací?) a skryté touhy – a nebojí se je otevřeně přednést manželovi. Postupně se tak oběma otevírá nový svět plný zážitků a sexuálního procitnutí. Ale Deepa si pokládá další otázky. Co znamená být zároveň matkou? Manželkou? Milenkou? Přítelkyní? A jak všechny tyto role skloubit do jednoho těla a času?
“I can like someone. I can be attracted to them. I can be stimulated, fascinated, intrigued by or even infatuated with them. To confuse any of these feelings for love is a mistake made by people who can’t handle complexity, for whom feelings only come in a few dull hues, rather than a delicious, dazzling rainbow.”
Jako člověk, který preferuje fikci, jsem byla až překvapená, jak čtivý memoár je. Autorka se v něm totiž nebojí poukázat na své přešlapy anebo momenty, kdy sama tak úplně netušila, co vlastně dělá. Kniha tak občas působí skoro epizodicky a mnohdy jsem měla pocit, že čtu román. Nechybí vtipné momenty ze situací, kdy se Deepa spolu se svými novými sexuálními partnery pouští do všemožných experimentů, které jednou skončí dokonce návštěvou nemocnice, ale ani emocemi nabité momenty při dlouhých rozhovorech s manželem. Ať už otevřeným vztahům fandíte či nikoliv, tento memoár vás dozajista zaujme svou autentičností a vytříbeným stylem psaní. Deepa Paul nikomu nic nevnucuje, neoznačuje svůj styl života jako ten správný, jen odpovídá na otázky, které mohou zajímat jak ty, kteří nad otevřením svého vztahu uvažují (a v knize bezesporu najdou skvělé tipy na to, co dělat a čemu se, zejména při komunikaci s partnerem, vyhnout), tak ty, kteří jsou zkrátka jen zvědaví.
“Then honesty takes on a different dimension. It means not backing down from the tough stuff. Asking each other the important questions, even if you’re afraid of the answers. Telling each other high-stakes, high-risk things. The things that shake you to your core to admit out loud – especially to the person who means the most to you, the one you’re most afraid of losing, whose rejection will hurt the most. Because life – like people, feelings and relationships – is unpredictable and messy, there will never be a shortage of hard things.”
Já osobně si stejně jako autorka myslím, že základem je komunikace – když se ve vztahu, který samozřejmě musí být dostatečně silný, partneři vzájemně dohodnou, může fungovat v podstatě cokoli. Přesto musím říci, že Deepa jako člověk na mě místy působila příliš impulzivně až chaoticky. Je to typ člověka, který se nebojí jít si za svým hlava nehlava, a přiznávám, že bychom si spolu asi moc nerozuměly – já jako zapálený plánovač a overthinker nejdu do ničeho bez rozmyslu. Některá autorčina rozhodnutí mi tak přišla krajně nezodpovědná a občas jsem měla pocit, že tím ohrožuje nejen sebe, ale i své manželství (jít v noci pod vlivem drog do neznámého bytu s neznámým člověkem, když mám doma malé dítě, je extrémní). Na druhou stranu právě autentičnost, a to včetně všech nepohodlných momentů, přidává knize na zajímavosti a čtivosti.
“Love isn’t a pie, where a bigger slice for someone means smaller slice for someone else, but resources are finite: time, attention, energy.”
A přestože jsem s Deepou byla občas v rozkolu, velmi se mi líbilo, jak citlivě dokázala v průběhu let koncept otevřeného manželství přiblížit své malé dceři – bez zmatků, přetvářky, ale také bez zbytečných detailů. A moc jsem fandila i jejímu manželství s Marcusem, kdy se i přes mnohé problémy a neshody nakonec dokázali sladit tak, aby byli oba spokojení a šťastní. Jejich odvahu žít jinak a pracovat na svém vlastním vztahu a sobě samých tak, aby oba dosáhli vnitřního naplnění, nelze než obdivovat.
Ask Me How It Works je zkrátka zajímavé čtení, sledující přerod z tradičního manželství až po soužití v polyamorii, které dokáže přimět k zamyšlení se nad tím, co všechno může vztah být – a hlavně to, že neexistuje jen jedna správná cesta.
“The hours we spend apart mean nothing about our relationship, or me. The hours we spend together are what matters. Not absence, but presence. (…) I know now that my worth as a wife and mother is not judged by the hours of my absence, but the quality of my presence.”