Hluboká literární meditace
Život ve světě, který se proměňuje rychleji než my sami
Síť vztahů a sdílených příběhů
Britská spisovatelka Sarah Moss patří k autorům, kteří dokážou z nejrůznějších životních situací, od těch drobných až po ty zásadní, vystavět hlubokou literární meditaci. Její prozaický styl je rozpoznatelný již po pár větách – lyrický, něžný, prostoupený přírodou a melancholií. Moss, ač narozená ve Skotsku, dlouhodobě žije v severní Anglii a Irsku, a právě obě tyto krajiny – deštivé a proměnlivé – se v knihách stávají stejně důležitou postavou jako lidé. Její dílo bývá často označováno jako „ekofeministické“, ale tato škatulka mu křivdí. Moss píše především o životech, které jsou křehce zasazené do významných souvislostí světa.
Předchozí román Moss s názvem Summerwater jsem si zamilovala pro jeho poetičnost, vnímavost k prostředí a navození hlubokého napětí v popisu událostí jednoho jediného dne. Ačkoli čtenářské ohlasy nebyly zcela pozitivní, cítila jsem, že Moss má výjimečný cit pro rytmus a pro to, co zůstává nevyřčeno. Novinka Ripeness na tuto poetiku navazuje, ale přidává něco navíc: hloubku, klid a zralost – jak tematickou, tak autorskou.
V románu Ripeness sledujeme dvě časové roviny. V první z nich potkáváme Edith jakožto sedmnáctiletou dívku, která v šedesátých letech tráví léto v italské vile spolu se svou těhotnou sestrou Lydií, balerínou rozhodnutou dát dítě k adopci. V druhé rovině, o padesát let později, se setkáváme již se zralou, rozvedenou Edith, žijící klidný život v Irsku. Na první pohled dvě přímočaré dějové linie, v nichž nenajdete příběh hnaný zápletkou, ale skládanku, ve které každá scéna přináší novou vrstvu významu. Autorka mistrně propojuje individuální zrání postavy s přirozeným cyklem světa – s proměnami ročních období, času i společnosti. Téma zrání (ripeness) je zde přítomno v každém ohledu: tělesném, duševním, přírodním i společenském.
„There’s no notation of ballet. It has to be passed on in real time, one living body to another. If a dancer dies without teaching the dance, the dance dies too.“
Balet, který v knize hraje nemalou roli, symbolizuje pomíjivost a funguje zároveň jako metafora paměti: to, co nevyprávíme, mizí podobně jako rodinné příběhy. Zůstává jen to, co si dokážeme předat z generace na generaci. I to je důvod, proč Edith, na sklonku života, píše dítěti své sestry příběh o jeho narození a veškerých okolnostech, které ho provázely.
Vedle osobního příběhu Edith a její rodiny Moss nenásilně rozvíjí i témata společenská. Svět čelící globálnímu oteplování i současné Irsko poznamenané migrací – odlivem Irů a přílivem uprchlíků, kteří zde hledají nový domov. Autorka k problematice přistupuje s obdivuhodnou empatií, která v knize i v jejím skutečném životě vychází z jejích kořenů. Jak její rodina, tak předkové Edith totiž zažili válku a vyhnanství a potýkali se s hledáním nového domova. Moss odmítá biologický či národní determinismus. Namísto hranic a rodových linií vidí sítě vztahů a sdílených příběhů.
„There’s something Fascist, don’t you see, in the idea that your genes are your story? There are no border guards at the chambers of your heart.“
Autorka v knize reflektuje i svůj židovský původ. Ten se zde však objevuje jemně, spíše v ozvěnách – v tom, jak životem hlavní hrdinky rezonují tradice či ve vyrovnávání se s dědictvím plným ztrát. Ripeness není jen o dospívání, ale i o přijetí stáří – o vědomí, že život není lineární, a že minulost i osudy našich předků nás neustále provází.
Sarah Moss se povedlo napsat knihu, ve které jako by se zastavil čas – ale zároveň v ní vše plyne. Ripeness je tichá, introspektivní, ale nesmírně vrstevnatá próza, v níž se setkávají lidské dějiny, příroda, politika i metafyzika každodennosti. Je to román o tom, co znamená někam patřit. Autorka zde dosahuje spisovatelské zralosti, kterou ve svém předchozím díle teprve naznačovala. Styl je vytříbený, přirozený. Kdo očekává drama, najde spíše klid; kdo hledá jistoty, najde otázky. Ale právě v tom spočívá síla díla – v tichém, ale vytrvalém úsilí porozumět tomu, co to znamená být člověkem ve světě, který se proměňuje rychleji než my sami.
Ripeness není jen román o zrání. Je to román, který sám zraje čtením – a čím déle v něm zůstáváte, tím více vám chutná.